Evangelium – dobrá zpráva

Proč jsem vůbec na světě?

Životy většiny z nás jsou zaneprázdněné, plné různých aktivit. Mnoho času nám zabere práce nebo škola, další rodina a přátelé, a zbytek sporty, koníčky a záliby. V tomto shonu se často zapomínáme zastavit a zamyslet se, k čemu to vlastně všechno je? Jaký je smysl mého života? Jsem tu proto, abych pracoval? Je smyslem života být s rodinou a přáteli? Nebo jsem na světě k tomu, abych si mohl užívat (ať už při sportech, koníčcích nebo zálibách)?
Tyto otázky si klademe málokdy. Většinou, naneštěstí, až když jsme postaveni tváří v tvář realitě. Tou realitou je, že život je krátký a každého z nás dříve nebo později čeká smrt. Je nepříjemné o smrti hovořit, ale pravda je taková, že i s prodlužujícím se věkem se dožijeme 70–90 let, v tragičtějším případě však i mnohem méně. Je toto smysl lidského života? Prožít tu několik desítek let pro sebe, rodinu, práci, společnost, a pak prostě zemřít… skončit?
Následující řádky nemají čtenáře strašit blížící se smrtí. Naopak, cílem je pokusit se stručně vysvětlit, v čem je smysl života, a tím zároveň odpovědět na nepříjemnou otázku smrti.

Smysl a záměr

Chceme-li hovořit o smyslu, je nutné zmínit také záměr. Smysl jakékoli věci totiž vychází ze záměru jejího tvůrce. Hrnčíř tvoří jeden druh nádoby pro zasazení květin, jiný na pití kávy. Truhlář vyrobí malou židličku pro dítě a velkou židli pro dospělého. Můžeme se pokusit pít kávu z květináče nebo se dospělý může posadit na dětskou židličku, ale obojí jde proti prvotnímu záměru (a obojí může skončit nemile). Tvůrce obou věcí jim dal smysl, ke kterému je uzpůsobil. Můžeme tedy říci, že smysl každého výtvoru záleží na prvotním záměru jejího tvůrce.
S člověkem je to stejné, i když dnešní typický český pohled tvůrce nezahrnuje. Člověk je vnímán jako výsledek evolučních procesů. Vznikli jsme jakousi kosmickou náhodou z ničeho, ale to také znamená, že k ničemu směřujeme. Bez jasného prvotního záměru je totiž těžké hledat smysl čehokoli, a to platí i o lidské bytosti.
Existuje ovšem i jiný pohled na svět. Pohled, kterého se drželi i takoví velikáni, jako např. Jan Hus, Jan Blahoslav nebo J. A. Komenský. Tito, a mnozí další, našli smysl svých životů v osobním vztahu s Bohem, který stvořil tento svět, a který tak může jako jediný dát smysl lidskému životu.

Bůh a člověk

Příběh o člověku – kde se vzal a proč tu vlastně je – začíná „na počátku“. V Bibli se dočteme, že „na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (první verš Bible). Bůh stvořil vesmír, Zemi, rostliny, zvířata, i člověka. Člověk, jako vrchol Božího stvoření, měl žít v blízkém vztahu se svým Stvořitelem a zároveň dostal za úkol starat se o všechno ostatní – zvířata, rostliny a celou Zemi. Jenže člověk Boha neposlechl, dostal jediný zákaz, a ten porušil. Tato neposlušnost se nazývá hřích, a kvůli hříchu přišel trest. Člověk ztratil možnost žít v blízkosti svého Stvořitele a byl odsouzen k trestu smrti. Bůh mohl člověka nechat napospas vlastnímu osudu, nic mu nedlužil. Nemusel mu nabízet záchranu od zaslouženého trestu. Ale přesto to udělal.
Musela však být přinesena dostatečná oběť, která by zaplatila za hříchy lidí, protože zhřešili všichni. Kdyby byl tou obětí jeden z nás, také hříšný člověk, mohl by snad zaplatit za své vlastní špatné skutky a myšlenky. Za celý svět byla ovšem potřeba oběť dokonalá, nezkažená hříchem tohoto světa. Proto se Bůh rozhodl udělat nemyslitelné. Stvořitel se měl obětovat za své stvoření.
A tak se z lásky k lidem stal Boží Syn, Ježíš Kristus, člověkem. Žil dokonalý život na tomto světě a svými slovy a činy dokazoval, že je Bůh. Cílem jeho pozemského života bylo položit život za hříchy světa, a to také udělal, když byl neprávem obviněn a odsouzen k trestu smrti na kříži. Stvořitel světa byl přibit na kříž svým stvořením a dobrovolně na sobě nesl hřích každého člověka. Zemřel a byl pohřben, ale tím příběh nekončí. Ježíš Kristus totiž v hrobě nezůstal. Třetího dne byl vzkříšen z mrtvých, a tak porazil smrt, která vládla nad lidmi od chvíle, kdy první člověk zhřešil proti Bohu.

Díky Kristově oběti nemusí být člověk kvůli svému hříchu navěky odloučený od Boha. Může získat odpuštění hříchů a obnovit svůj vztah se Stvořitelem, pokud o to Boha požádá a odvrátí se od svého hříšného života.
Díky Kristovu zmrtvýchvstání má člověk naději na nový život zde na zemi i na život s Bohem po fyzické smrti.
Díky Kristu máme možnost žít smysluplný, naplněný život s tou definicí smysluplnosti, kterou do nás vložil náš Tvůrce. Můžeme vědět, odkud jsme se tu vzali, proč tu jsme a kam kráčíme.